Cílem předmětu je zkoumání podstaty a zákonitostí výchovy a edukace jedinců se speciálními potřebami. V této oblasti má škola speciální pracoviště – CEMNAS, které se zabývá metodikou identifikace těchto jedinců a způsobem jejich začleňování do společnosti. Účastníci vzdělávacího programu se tedy v rámci předmětu seznámí se zákonitostmi rozvoje, péče, výchovy a vzdělávání dětí, žáků a studentů s nějakým druhem postižení či znevýhodnění, jejich socializací, a to od jejich narození. Účastník získá znalosti ke zmírnění nebo odstranění poruch sociálních vztahů ovlivněním vad, které jsou jejich příčinami, a současně získá dovednosti pro práci s handicapovanými. Předmět je koncipován jako teoretický.

1. Speciální pedagogika jako vědní obor – pojem, cíle, předmět zkoumání, vztah speciální pedagogiky a defektologie, proces transformace, vývoj oboru.
2. Výchova, vzdělávání a základní metody práce
3. Vzdělávání jedinců s handicapem, práce a zaměstnání pro znevýhodněné osoby
4. Právo a lidé s postižením, sociální péče, sociální podpora a sociální služby
5. Základní metody práce s klienty se smyslovými vadami (zrakové, sluchové)
6. Základní metody práce s klienty s mentálními poruchami a poruchami chování
7. Základní metody práce s klienty s řečovými vadami
8. Základní metody práce s klienty s tělesnými a pohybovými vadami
9. Problematika chronicky nemocných různých věkových kategorií z hlediska SPP
10. Specifika přístupu k jedincům s kombinovaným postižením.
11. Pedagogická diagnostika
• pedagogická diagnostika a její využitelnost v sociálně výchovné péči
• prevence, diagnostika, terapie a poradenství ve speciální pedagogice
12. Sociálně patologické jevy, nejčastější psychické poruchy
• sociálně patologické jevy, jejich příčiny a prevence
• nejčastější psychické poruchy a základní metody práce s jedinci s psychickými poruchami různých věkových kategorií, vhodná výchovná péče
13. Výchova a vzdělávání dětí s poruchami chování, narušenou sociální adaptaci a sociálním znevýhodněním
14. Vývojové zvláštností v dětském věku, nutnost včasné diagnostiky, nejčastější příčiny školní neúspěšnosti, specifické poruchy učení, výchovná péče o děti s vývojovými zvláštnostmi

Cílem předmětu Zdravověda a pediatrie je seznámit účastníky vzdělávacího programu se sociálními a psychologickými aspekty zdraví a nemoci, se společenskou úlohou zdravotnictví a s postavením nemocného dítěte, žáka a studenta v rodině, ve společnosti a v léčebných institucích. Akcentována je také problematika duševního zdraví a nemoci a zdravotní problematika dětského věku. Vychází ze znalosti anatomie a fyziologie člověka. Cílem pediatrické části předmětu je seznámit účastníky se základními principy a postupy z oblasti anamnestických metod a fyzikálních vyšetření, s nejčastějšími patologickými stavy jednotlivých vývojových období dítěte, novorozeneckým screeningem apod. Předmět bude také zaměřen na osvětlení zásad spolupráce speciálního pedagoga s dětským lékařem.

1. Pojem zdraví a nemoc, hodnocení zdraví a jeho problémy
2. Bio-psycho-sociální přístup ke zdraví, protektivní a rizikové faktory
3. Psychologické a sociální důsledky onemocnění
4. Duševní onemocnění, závislosti, psychiatrická péče
5. Zdravotní problematika dětského věku
6. Specifika některých onemocnění
7. Anamnéza v pediatrii
8. Posuzování růstu a vývoje v dětském věku
9. Preventivní prohlídky v primární pediatrické péči, screening v pediatrii
10. ADHD, autismus
11. Vrozené vývojové vady
12. Syndrom rizikového chování dorostence, závislost, možnosti intervence
13. Opoždění psychomotorického vývoje dítěte, diferenciální diagnóza
14. Poruchy růstu, diferenciální diagnóza

Cílem předmětu Psychopatologie je seznámit účastníky vzdělávacího programu s psychickými poruchami. Věnuje se jak příčinám, průběhu a prognóze, tak diagnostice, třídění, léčbě a prevenci duševních poruch a stavů. Počty lidí s nějakou formou narušení psychického stavu mají celosvětově stoupající tendenci. Znalost základů psychopatologie tak dnes patří k nepostradatelným předpokladům pro práci ve všech pomáhajících profesích (u psychologů, sociálních pracovníků, zdravotníků, pedagogů apod.). Poznatky o duševních poruchách jsou nezbytné pro studující příslušných oborů, mohou však být k užitku i zájemcům z řad širší veřejnosti.

1. Vymezení patopsychologie jako psychologické disciplíny.
2. Otázka normy, normality a patologie. Odlišnosti v pojetí normality. Odchylky od norem a jejich důsledky (handicap a stigmatizace). Mechanismy vývoje psychických odchylek. Vliv dědičnosti a prostředí.
3. Přehled poruch psychických funkcí a jejich charakteristických znaků. Diagnostika psychopatologických projevů u dětí, mládeže a dospělých.
4. Psychologické aspekty somatické nemoci a jejich specifika v dětském věku. Subjektivní obraz nemoci. Sociální význam nemoci. Psychosomatické onemocnění a možné příčiny vzniku.
5. Poruchy a onemocnění centrálního nervového systému. Typy postižení a onemocnění. Syndrom dětské mozkové obrny, formy a vlivy DMO na psychiku. Traumatické poškození mozku (komoce, kontuze).
6. Psychologická problematika jedinců se zdravotním postižením. Příčiny vzniku. Psychické změny související s vrozeným postižením – z hlediska rodiny a hlediska vývoje jedince s postižením. Psychická adaptace na získané postižení. Sociální aspekty zdravotního postižení.
7. Psychologická charakteristika jedinců se zrakovým postižením, vývoj dítěte se zrakovým postižením, sociální aspekty, léčba a péče.
8. Psychologická charakteristika jedinců s postižením sluchu a řeči, vývoj dítěte s postižením sluchu a řeči, sociální aspekty, léčba a péče.
9. Psychologická charakteristika jedinců s tělesným postižením, vývoj dítěte s tělesným postižením, sociální aspekty, léčba a péče.
10. Mentální retardace. Etiologie, psychologická charakteristika. Sociální aspekty, léčba a péče.
11. Psychická deprivace a subdeprivace – základní psychické potřeby dítěte; příčiny a následky deprivace; možnosti nápravy psychické deprivace.
12. Neurotické a úzkostné poruchy. Předpokládaná etiologie a diference mezi neurotickými poruchami dospělých a dětí.
13. Stres, stresory, stresové reakce a možnosti zmírnění či odstranění. Adaptace a coping. Pojem duševní hygiena a její funkce. Relaxační metody a jejich uplatnění v duševní hygieně.
14. Syndrom vyhoření – vysvětlení pojmu, příčiny, projevy, fáze rozvoje, možnosti prevence.

Cílem předmětu Metodologie je, aby účastníci vzdělávacího programu porozuměli zkoumání sociální reality a logiky výzkumu ve společenských vědách. Účastníci se seznámí se základními přístupy k sociálně vědnímu výzkumu, budou jim osvětleny základní pojmy a přiblíží si hlavní teoreticko-metodologické rozdíly mezi kvantitativním a kvalitativním výzkumem. Výuka bude sledovat propojení teorie s praxí, příklady budou reflektovat speciálně pedagogickou realitu. Naučí se, jak formulovat cíle a hypotézy a bude jim představena jejich operacionalizace. Zjištěné poznatky budou sloužit zejména k realizaci vlastního speciálně pedagogického výzkumu. Představíme si základní techniky sběru dat, jako je dotazník, rozhovor, pozorování či obsahová analýza. Hlavním cílem výuky bude připravit účastníka k řízení a realizaci vlastního, samostatně zvládnutého vědeckého výzkumu.

1. Co je metodologický výzkum – úvod
2. Kvantitativní výzkum
3. Kvalitativní výzkum
4. Výzkumné metody
5. Dotazník, interview, experiment
6. Sociometrický test
7. Sémantický diferenciál
8. Interpretace výzkumu

Cílem tohoto předmětu je pomoci účastníkům získat určitý přehled o nemocech pohybového aparátu. Popisuje problematiku klinických vyšetření a operativních zákroků v ortopedii, ale především podává přehled o chorobách pohybového aparátu, jejich prevenci a léčbě.

1. Ortopedie, protetika.
2. Vyšetřovací metody.
3. Skelet, klouby, svalový systém.
4. Vrozené a získané vady kostí a kloubů, porucha svalového aparátu.
5. Dětská mozková obrna. Svalová onemocnění. Vady páteře. Vady držení těla, kyfóza, lordóza, skolióza. Vrozené deformity. Získané deformity.
6. Osteomyelitis. Osteoporóza. Metabolické poruchy v dětském věku.
7. Chromozomální odchylky v dětském věku, hormonální poruchy v dětském věku. Úrazy dětského věku.
8. Prevence, terapie a rehabilitace. Ortopedické přístroje.

Předmět je koncipován jako teoretický, zabývající se onemocněními a chirurgií zrakových drah, jež zahrnují oko, mozek, a oblasti okolo mozku, jako je slzný systém nebo oční víčka. Propojuje oblast očního lékařství a speciální pedagogiky.

1. Patofyziologie, etiologie, symptomatologie, diagnostika a terapie u základních skupin onemocnění
2. Oftalmologická propedeutika – anatomie a fyziologie zrakového ústrojí, vyšetřovací metody – tonometrie, gonioskopie, perimetr, specifické terapeutické postupy v oftalmologii, oftalmologický screening.
3. Patologie sítnice.
4. Vrozená a získaná onemocnění oka – glaukom, katarakta.
5. Zánětlivá onemocnění oka.
6. Refrakční vady, astigmatismus a nemoci okohybných svalů a nervů, ortoptická činnost.
7. Traumatické děje v oblasti oka a jejich následky, kompenzace.
8. Onemocnění přídatných orgánů.

Předmět je koncipován jako teoretický. Účastníky seznamuje s klinickými stavy v souvislosti s chorobami, které postihují ucho a sluch, krk a dutinu nosní a které výrazně ovlivňují kvalitu života člověka.

1. Patofyziologie, etiologie, symptomatologie, diagnostika a terapie u základních skupin onemocnění.
2. Sluchové vady – screening, rehabilitace sluchových vad.
3. Získaná onemocnění ucha – zánětlivá a nezánětlivá, poranění, cizí tělesa.
4. Vrozená onemocnění – atrézie, rozštěpy.
5. Získaná onemocnění horních cest dýchacích – zánětlivá (adenoidní vegetace a adenotomie), a zánětlivá onemocnění, epistaxe, poranění, cizí tělesa.
6. Zánětlivá a nezánětlivá onemocnění dutiny ústní a hltanu (tonzilitis a tonzilektomie), poranění, cizí tělesa.
7. Zánětlivá onemocnění hrtanu – laryngitis, epiglottis.
8. Psychosociální a etická problematika otorinolaryngologických onemocnění – vady sluchu, odstáté ušní boltce.

Předmět je koncipován jako teoretický. Tvoří ho přednášky z oblasti medicínské. Seznamuje s klinickými stavy dětských pacientů změněných v souvislosti s psychickými poruchami, které významně ovlivňují zdraví a kvalitu života dítěte, ale i rodiny. Informuje o multidisciplinárním přístupu k péči o duševní zdraví a psychiatrických stavech, dále v souvislosti s chorobami, které postihují nervový systém a které výrazně ovlivňují kvalitu života člověka.

1. Vyšetřovací metody v neurologii a psychiatrii – objektivní vyšetření, speciální vyšetřovací metody.
2. Symptomy a syndromy neurologických onemocnění – bolesti hlavy, poruchy vědomí, poruchy hybnosti.
3. Záchvatovitá onemocnění – epilepsie, křečové stavy.
4. Autismus.
5. Vrozené vývojové vady a poruchy psychomotorického vývoje.
6. Dětská mozková obrna.
7. Neuroinfekce.
8. Nádorová onemocnění mozku.
9. Cévní onemocnění mozku.
10. Roztroušená mozkomíšní skleróza.
11. Onemocnění periferní nervové soustavy.
12. Neuromuskulární onemocnění.
13. Posouzení stavu pacienta v závislosti na diagnóze.
14. Odlišné přístupy v závislosti na typu diagnózy, věku dítěte.
15. Edukační činnost ve vztahu k prevenci progrese již vzniklého onemocnění.
16. Psychosociální a etická problematika neurologických onemocnění.

Předmět vymezuje téma inkluze s cílem získání informací o inkluzivním vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami u nás i ve srovnání se zahraničím. Dílčím cílem je seznámit účastníky s prostředky inkluze, speciálně pedagogickou inkluzivně orientovanou diagnostikou dětí, žáků a studentů se specifickými potřebami ve vzdělávacím procesu, organizaci výuky v inkluzivní třídě s ohledem k typu speciálně vzdělávací potřeby.

1. Inkluzivní vzdělávání – vývoj, srovnání se zahraničím
2. Vymezení pojmů v inkluzivním vzdělávání
3. Inkluzivní vzdělávání v systému vzdělávání
4. Specifika inkluzivního prostředí v procesu vzdělávání
5. Vymezení speciálních vzdělávacích potřeb
6. Podmínky pro realizaci vzdělávání
7. Podpůrná opatření, kompetence učitelů
8. Inkluzivně orientovaná diagnostika a poradenství
9. Strategie hodnocení v inkluzivním vzdělávání
10. Styly učení, strategie individuální podpory

Předmět zahrnuje pedagogické znalosti o specifických rysech práce s nadanými dětmi, žáky a studenty. Účastníci budou po jeho absolvování schopni orientovat se v problematice nadání, postavení nadání v rámci českého vzdělávacího a právního systému či v potřebách nadaných jedinců. Účastníci budou seznámeni s činností pedagogicko-psychologických poraden a se specifikami práce pedagoga při péči o nadané děti, žáky a studenty. Dále budou účastníci seznámeni s metodami práce ve vysokoškolském pracovišti CEMNAS, které se věnuje dětem, žákům a studentům, kteří potřebují z různých důvodů podpořit. Účastníci budou schopni samostatně utvořit individuální vzdělávací plán pro mimořádně nadané dítě tak, aby plán zohledňoval specifické potřeby dítěte a dále rozvíjel oblast jeho mimořádného nadání.

1. Co je to inteligence, jak se měří, co je to nadání
2. Stereotypy o nadaných dětech, skupiny nadaných dětí
3. Hlavní charakteristiky nadaných dětí – dle různých věkových kategorií
4. Hlavní potřeby nadaných dětí a na co si dát pozor
5. Identifikace nadaných dětí v kolektivu
6. Nadané děti a přístup k jejich vzdělávání
7. Nadané děti a rozvoj jejich schopností
8. Nadaní žáci v českém vzdělávacím systému
9. Jaký systém vzdělávání je vhodný pro nadané děti
10. Využití psychologie při poradenské práci s mimořádně nadanými dětmi
11. Pedagogicko-psychologické poradny a jejich činnost
12. Tvorba individuálního vzdělávacího plánu pro mimořádně nadané děti

Cílem předmětu je představit účastníkům poruchy způsobující problémy v rámci vzdělávacího procesu, kdy se u takto „postižených“ jedinců projevují nedostatečně rozvinuté schopnosti, což jim způsobuje obtíže při výuce, dále možnosti speciálně pedagogické diagnostiky, metody intervence a činnost školského poradenského zařízení, které se zabývá diagnostikou a intervencí SPU.

1. Základní terminologie SPU. Specifické/nespecifické/neverbální/didaktogenní poruchy učení.
2. Legislativa rámec vzdělávání (zákony, vyhlášky) vztahující se ke vzdělávání dětí/žáků se SPU. Příčiny specifických poruch učení – dřívější a současné pojetí.
3. Klasifikace specifických poruch učení v České republice. Projevy specifických poruch učení.
4. Rozbor symptomatiky LMD, ADD, ADHD. Hyperaktivita, poruchy pozornosti, osobnost jedince. Vztah mezi specifickými poruchami učení a problémy/poruchami v chování.
5. Dílčí funkce – jejich dělení (Sindelarová, Zelinková) a základní charakteristika. Deficity dílčích funkcí – vysvětlení pojmu. Diagnostické baterie. Intervenční postupy.
6. Vliv specifických poruch učení na vzdělávání – specifika přístupu v předmětech trivia, ve výuce cizího jazyka, v přírodních vědách.
7. Osobnostní rozvoj žáka se SPU v jednotlivých etapách vzdělávání. Sociální a emocionální aspekty SPU. Diagnostika specifických poruch učení, diagnostické domény uplatňované při diagnostice SPU.
8. Speciálně pedagogická diagnostika v běžné třídě základní a střední školy. Specifika školského poradenského zařízení (PPP) a jeho základních činností. Specifika školního poradenského pracoviště a jeho základních činností.
9. Intervenční přístupy a strategie v předškolním a školním věku (Sindelarová – Předcházíme poruchám učení, Programy Kuncové, aj.). Stimulační a relaxační techniky (muzikoterapie, arteterapie, masáže ve škole, EEG Biofeedback, aj.)
10. Reedukace SPU (zásady reedukace, metody reedukace u dyslexie, dysgrafie, dysortografie, dyskalkulie a dalších projevů SPU)
11. Komunikačních schopnosti žáků se specifickými poruchami – základní charakteristika. Specifický logopedický nález.
12. Faktory ovlivňující edukaci žáků se SPU – osobnost učitele, podmínky školy/třídy, rodina, styly učení, aj. na základní a střední škole.
13. Specifické poruchy učení v dospělosti.
14. Studijní a profesionální orientace žáků se SPU (vliv školy, rodiny, kariérní poradenství).

Cílem předmětu je seznámit účastníky vzdělávacího programu se základy logopedie. Účastníci se naučí základní logopedické názvosloví a seznámí se s historickým vývojem logopedie. Dále je jim vysvětleno, jaké jsou nejčastější vady řeči s důrazem na vady řeči dětí předškolního a školního věku. V neposlední řadě jsou účastníci obeznámeni se základy logopedické diagnostiky a terapie.

1. Logopedie – vymezení předmětu, úkolů. Významu vědního oboru, vztah logopedie k jiným vědním oborům
2. Historický vývoj péče o osoby s narušenou komunikační schopností. Osobnosti logopedie.
3. Logoped, logopedický asistent – kvalifikační i osobnostní předpoklady.
4. Komunikace, komunikační schopnosti, komunikační proces. Význam komunikace v životě člověka. Etapy komunikačního procesu.
5. Narušená komunikační schopnost – definice, různá dělení a klasifikace.
6. Systém péče o osoby s narušenou komunikační schopností v České republice. Platná legislativa v poskytování logopedické intervence.
7. Logopedická prevence – primární, sekundární, terciární.
8. Ontogeneze řeči, stadia vývoje dětské řeči – předřečové období a vlastní vývoj řeči.
9. Psychomotorický vývoj dítěte a jeho vývoj řeči.
10. Jazykové roviny v ontogenezi řeči.
11. Fonetika, předmět výzkumu fonetiky, základní prvky mluvené řeči. Systém českých hlásek, tvoření jednotlivých hlásek.
12. Anatomie a fyziologie mluvních orgánů – ústrojí respirační, fonační, artikulační.
13. Speciálně pedagogická diagnostika logopedická – cíl, metody, zásady diagnostiky. Model logopedického vyšetření.
14. Narušený vývoj řeči, klasifikace. Možnosti ovlivňování vývoje řeči.
15. Dyslalie – etiologie, klasifikace, diagnostika, zásady logopedické terapie. Metodika navození hlásek.
16. Vývojová dysfázie – etiologie, symptomatologie, logopedická intervence u dětí s vývojovou dysfázií. Možnosti zařazení dětí s vývojovou dysfázií do logopedické intervence.
17. Mutismus – etiologie, komplexní péče o osoby s mutismem.
18. Tumultus sermonis – etiologie, symptomatologie, logopedická intervence.
19. Balbuties, etiologie, symptomatologie, komplexní péče o osoby s balbuties.
20. Rhinolalie – etiologie, klasifikace, symptomatologie, logopedická intervence.
21. Palatolalie – etiologie, klasifikace rozštěpů, charakteristické rysy palatolalie, komplexní péče o osoby s palatolalií.
22. Afázie – etiologie, klasifikace, komplexní péče o osoby s afázií. Dysartrie – vývojová, získaná.

Předmět surdopedie je úsek speciální pedagogiky, která se zabývá rozvojem, výchovou a vzděláváním sluchově postižených dětí, žáků a studentů. Účastník bude obeznámen s tím, jak sluch zároveň se zrakem nejúžeji spojuje člověka s prostředím, ve kterém žije, dává mu informace o tom, co se děje v okolí, signály pro jeho bezpečí, orientaci podle směru slyšených zvuků, a informace, jak umožňuje zprostředkování vzájemného sdělovacího styku realizovaného mluvenou řečí. Sluchové postižení znamená komunikační bariéru, která může mít pro jedince závažné důsledky v oblasti psychické i sociální. Děti, které se narodily se sluchovou vadou nebo ohluchly během života, děti s různě těžkými vadami sluchu musejí být vychovávány a vzdělávány vzhledem k jejich sluchové vadě a vzhledem k důsledkům z této vady vyplývajících s pomocí kompenzačních pomůcek.

1. Úvod do surdopedie – vymezení základních terminologických pojmů – obor, cíl, metody, mezioborové vztahy, předmět zájmu oboru surdopedie
2. Historie péče o jedince se sluchovým postižením – průkopníci vzdělávání neslyšících (obd. 16. – 17. století), rozvoj institucí, ústavů a škol pro sluchově postižené
3. Historický vývoj koncepcí vyučování, milánský kongres, péče o jedince se sluchovým postižením v českých zemích
4. Význam sluchu, stavba ucha, etiologie sluchového postižení, faktory negativně ovlivňující vývoj sluchového analyzátoru
5. Klasifikace sluchových vad, metody vyšetření sluchu, objektivní a subjektivní sluchové zkoušky, screeningová vyšetření
6. Psychologické zvláštnosti osobnosti jedince se sluchovým postižením
7. Řeč, hlas, artikulace jedinců se sluchovým postižením
8. Ontogeneze řeči, stádia vývoje řeči u jedinců se sluchovým postižením, úroveň řeči po stránce obsahové, artikulační a gramatické, modulační faktory
9. Charakteristika hlasového projevu u jedinců se sluchovým postižením, artikulace hlásek
10. Komunikace – charakteristika a význam mezilidské komunikace, komunikační formy osob se sluchovým postižením – přehled a popis, vizuálně motorické komunikační systémy
11. Český znakový jazyk, znakovaná čeština
12. Sluchová protetika – individuální sluchová protetika, přístroje pro individuální logopedickou péči
13. Kompenzační pomůcky a jejich význam, kochleární implantát, metodika práce se sluchadly a kochleárním implantátem
14. Raná péče – zajištění včasné intervence. SRP, SPC a formy spolupráce s rodinou, zdravotnická péče, depistáž, orientační a diagnostická vyšetření, situace rodičů dítěte se sluchovým postižením, formy rané péče, výběr školského zařízení, sluchová výchova
15. Možnosti vzdělávání dětí, žáků a studentů se sluchovým postižením, organizace vyučování u žáků se sluchovým postižením, orální metoda, totální komunikace
16. Bilingvální přístup, využití znakového jazyka – neslyšící pedagog
17. Vzdělávací systém v ČR, vzdělávání dětí, žáků a studentů se sluchovým postižením v běžných školských zařízeních, sociální inkluze, podpůrná opatření
18. Komunita Neslyšících. Kulturní definice hluchoty – „Neslyšící“, organizace osob se sluchovým postižením, kluby neslyšících a nedoslýchavých
19. Volnočasové aktivity, časopisy zaměřené na problematiku sluchového postižení
20. Osobnost jedince se sluchovým postižením, socializace a možnosti profesionální orientace, tlumočnické služby
21. Sluchová vada a další kombinovaná postižení – pojetí a klasifikace hluchoslepoty, etiologie, možnosti vzdělávání
22. Organizace pro jedince s hluchoslepotou, charakteristika komunikačních forem osob s hluchoslepotou

Cílem předmětu Etopedie je seznámit účastníky s hlavními etopedickými pojmy, s teoretickými základy etopedie jako speciálně pedagogické disciplíny, s poruchami chování a jejich tříděním a se systémem etopedických zařízení v ČR, s možnostmi speciálně pedagogické diagnostiky, metodami intervence a úlohou školského poradenského zařízení zabývajícím se diagnostikou a intervencí sluchově postižených dětí, žáků a studentů. Účastníci budou mít náhled na systém prevence poruch chování, a to hlavně ve škole.

1. Etopedie a její pojetí v systému speciální pedagogiky, vývoj etopedie uvnitř speciální pedagogiky, předmět etopedie, odlišnosti etopedie od ostatních speciálně pedagogických disciplín, spolupracující obory
2. Změny v etopedii na přelomu 21. století; teorie a praxe etopedie a současné trendy v přístupech k edukaci dětí v riziku poruch chování a s poruchami chování. Problematika vymezení základní terminologie etopedie, její vývoj, odlišnosti české terminologie, současné trendy
3. Přístupy ke klasifikacím poruch emocí a chování. Poruchy chování spojené s problémy v pozornosti – ADD, ADHD, LMD. Cílová skupina etopedie, charakteristika jedince v riziku poruch chování, s problémy v chování, s poruchou chování, individuální a sociální rozměr chování.
4. Edukace dětí s dispozicí k poruchám emocí a chování v kontextu osobnostního pojetí, kvalita života jedince s poruchami chování – problematika socializačního procesu, vzdělávání a syndrom naučené bezmocnosti, sociální začlenění, problematika perspektivy a celoživotních postojů
5. Systémový přístup k řešení edukace žáků s poruchami chování – prevence kázeňských problémů – škola, třída, pravidla kázně, hodnocení, vztahy, efektivita výuky, přínos projektů. Problematika kriminality mladistvých – charakteristika, součinnost školy při vyšetřování, otázky trestní odpovědnosti dětí a mladistvých, mediace a probace, uložení trestu
6. Strategie výuky ve třídách s žáky s poruchami emocí nebo chování – diagnostika, plánování dlouhodobé, krátkodobé, IVP, intervenční techniky. Šikana a její vývoj, intervence, spolupráce s externími pracovišti
7. Postavení dítěte v riziku a s poruchami chování v praxi etopedie. Průběh, cíle a úkoly diagnostického procesu v diagnostickém ústavu (DÚD, DÚM), komplexní a perspektivní dimenze
8. Porucha řízeného chování – diagnostická kritéria, projevy, prognóza
Institut ústavní a ochranné výchovy – charakter ústavní a rodinné péče – odlišnosti, aplikace, zákonná opora a právní odpovědnost za výchovu dětí v náhradní rodinné péči, institucionální náhradní rodinná péče. Opoziční chování u dětí, neposlušnost.
Význam klíčové osoby pro podporu socializace dítěte s dispozicí k poruše emocí a chování
9. Závislostní chování – vývoj, prevence, intervence a podpora v jednotlivých fázích
Cílové skupiny etopedie v rámci běžných a speciálních školy. Problematika edukace jedinců s poruchami emocí a chování – integrace a inkluze v hlavním proudu vzdělávání, edukace v segregovaném prostředí, mezinárodní srovnání. Faktory posilující odolnost dítěte vůči sociopatologickým vlivům, posilující vývojové faktory
10. Specifika rizik vývoje poruch chování dětí ze sociokulturně znevýhodněných rodin
Probace a mediace u mladistvých a mladých dospělých
11. Rizikové faktory v životě dětí pro zvýšenou vnímavost k rozvoji poruch emocí a chování
Preventivně výchovné zařízení a jeho úkoly při podpoře a provázení dětí s problémy chování – uplatnění principů praxe etopedie, intervence její průběh, cíle a úkoly
12. Vlivy inkluzivních přístupů k výchovně vzdělávací praxi škol hlavního proudu vzdělávání se zaměřením na riziko poruch chování a poruchy chování – prevence, intervence, poradenství. Průběh, cíle, úkoly, principy speciálně pedagogického procesu v podmínkách dětského domova, komplexní a perspektivní dimenze
13. Význam speciálně pedagogické diagnostiky pro edukaci jedince s problémy v chování – roviny diagnostiky, strukturované hodnocení chování, požadavek formativního charakteru hodnocení
Spolupráce s rodiči při edukaci jedince s poruchou chování
14. Týrané dítě – syndrom CAN – rizika pro vývoj chování, problematika prevence, intervence a podpory v edukačním kontextu. Průběh, cíle, úkoly, principy speciálně pedagogického procesu v podmínkách dětského domova se školou, výchovného ústavu pro mládež komplexní a perspektivní dimenze

Cílem předmětu je seznámit účastníky vzdělávacího programu s tématikou sociálního znevýhodnění, jeho důsledky a specifiky edukace dětí, žáků a studentů se sociálním znevýhodněním s akcentem na komplexní, interdisciplinární přístup. Pozornost je soustředěna na příčiny a aspekty tohoto znevýhodnění a na možnost rozvoje výchovy a vzdělávání, metody, postupy a strategie využívané při vzdělávání žáků se sociálním znevýhodněním. Důraz je kladen na pochopení smyslu a významu jejich integrace do procesu vzdělávání.

1. Sociální znevýhodnění a sociální vyloučení
2. Rodina a její vliv na vývoj dítěte
3. Vliv sociálního znevýhodnění na vzdělávání žáků
4. Podpůrná opatření poskytovaná žákům se sociálním znevýhodněním ve vzdělávání
5. Strategie a programy podporující rozvoj dětí se sociálním znevýhodněním
6. Sociální prostředí a poruchy chovaní
7. Integrace žáků se znevýhodněním jako prevence narušení jejich sociálního chování
8. Systém preventivně výchovného poradenství a spolupráce rodiny a školy

Cílem předmětu Oftalmopedie je účastníkům podat ucelený přehled z oblasti výchovy a vzdělávání osob se zrakovým postižením. Zabývá se etiologií smyslových vad a poruch, soustřeďuje se na osobnost jedince se zrakovým postižením, možnosti jeho orientace v prostoru a komunikace. Vytváří náhled do problematiky diagnostikování postižení a řeší otázky přizpůsobení vzdělávacího procesu. Účastníci se seznámí s úlohou školského poradenského zařízení zabývajícím se diagnostikou a intervencí zrakově postižených jedinců.

1. Pedagogika osob s postižením zraku (oftalmopedie/tyflopedie) – vymezení základních pojmů.
2. Historický vývoj v péči a podpoře osob se zrakovým postižením u nás a v zahraničí.
3. Okruh osob se zrakovým postižením.
4. Vliv zrakového postižení na osobnost jedince v oblasti psychických procesů.
5. Vývoj zrakového vnímání. Psychomotorický vývoj dítěte s těžkým zrakovým postižením.
6. Zrakové vady/ zrakové postižení – základní klasifikace. Projevy vybraných zrakových vad a jejich vliv na každodenní život.
7. Základní speciálně pedagogická diagnostika deficitů ve zrakovém vnímání.
8. Raná péče – teoretická východiska rané péče, formy a služby rané péče.
9. Střediska rané péče – klientela; zraková stimulace a podpora rozvoje zrakového vnímání.
10. Dítě se zrakovým postižením v předškolním věku (předškolní výchova, dítě s narušeným binokulárním viděním a reedukace těchto vad).
11. Dítě se zrakovým postižením ve školním věku.
12. Specifika vzdělávání žáků s postižením zraku.
13. Pomůcky pro osoby se zrakovým postižením a práce s nimi. Využití výpočetní techniky ve vzdělávání osoby se zrakovým postižením.
14. Systém vzdělávání žáků se zrakovým postižením v ČR.
15. Edukace těchto žáků v běžné a speciální škole.
16. Legislativní opatření. Poradenství a intervence ve školství (SPC, Centra při VŠ).
17. Komunikace osob se zrakovým postižením – výuka Braillova písma a jeho zápis. Přístup k informacím.
18. Rodina dítěte s postižením zraku (specifika, možnosti podpory samostatnosti dítěte s postižením zraku, intervence v rodině).
19. Intervence poskytovaná občanům se zrakovým postižením starším 15let – Tyfloservis o.p.s., Krajská TyfloCentra, SONS, Rehabilitační a rekvalifikační středisko Praha-Dědina, Domovy pro zrakově postižené a další poskytovatelé sociálních služeb.
20. Prostorová orientace a samostatný pohyb osob nevidomých a slabozrakých. Pomůcky pro samostatný pohyb, podpora a intervence.
21. Zrakové postižení jako součást kombinovaného postižení; Hluchoslepota – specifika komunikace a edukace osob s hluchoslepotou.
22. Pracovní uplatnění osob s postižením zraku na trhu práce, příprava na povolání. Volnočasové aktivity osob nevidomých a osob s oslabeným viděním.

Cílem předmětu je objasnit účastníkům názvosloví a používané termíny v psychopedii, jaký mají význam, a to jak historický, tak i sémantický. Teoretická část se věnuje historii a etymologii termínů, používaných v psychopedii, jako je mentální retardace, sémantika a názvosloví, vývoj pojmů používaných v souvislosti s mentální retardací, etymologický rozbor. Účastníci vzdělávacího programu se seznámí s možnostmi diagnostiky, metodami intervence a úlohou školského poradenského zařízení zabývajícím se mentálním postižením dětí a žáků.

1. Pedagogika osob s mentálním postižením (Psychopedie). Pojem, předmět, cíle.
2. Psychopedie – postavení v systému věd.
3. Historické pojetí péče o osoby s mentálním postižením.
4. Charakteristika mentálního postižení. Definice.
5. Etiologie mentálního postižení.
6. Klasifikace mentálního postižení. Demence. Definice, charakteristika,
7. Klasifikace mentálního postižení. Projevy, typy.
8. Charakteristika jednotlivých stupňů mentálního postižení.
9. Osobnost jedince s mentálním postižením. Psychický a somatický vývoj.
10. Symptomatické poruchy řeči.
11. Alternativní a augmentativní komunikace u osob s mentálním postižením.
12. Downův syndrom. Charakteristika, etiologie, typy, edukace.
13. Systém vzdělávání dětí a žáků s mentálním postižením. RVP PV, RVP ZV, RVP ZŠS.
14. Poradenské služby pro žáky s mentálním postižením.
15. Pracovní uplatnění osob s mentálním postižením.
16. Sociální služby pro osoby s mentálním postižením.
17. Nestátní neziskové organizace a církevní organizace zabývající se péčí o osoby s mentálním postižením.
18. Poruchy autistického spektra. Charakteristika, etiologie, edukace.
19. Terapie používané v rámci edukace a péče u osob s mentálním postižením.
20. Diagnostika se zaměřením na osoby s mentálním postižením.
21. Rodina a dítě s mentálním postižením.
22. Legislativa týkající se školské problematiky vzdělávání žáků s mentálním postižením.

Cílem předmětu Somatopedie je seznámit účastníky se základními pojmy, možnostmi pedagogické diagnostiky, metodami intervence a úlohou školského poradenského ařízení zabývajícím se problematikou tělesně postižených jedinců. Pozornost je rovněž věnovaná používání prostředků ucelené rehabilitace.

1. Somatopedie jako vědní obor speciální pedagogiky (vývoj oboru, předmět, cíle, obsah, terminologické vymezení, spolupráce s dalšími vědními obory).
2. Východiska vztahu k osobám s tělesným a zdravotním postiženým ve společenském kontextu (periodizace přístupů).
3. Život, dílo a význam hlavních představitelů oboru (Jedlička, Bartoš, Bakule, Chlup, Kábele), klasifikace pohybových vad.
4. Centrální obrny při zasažení mozku – mozková obrna (MO), dětská obrna (poliomyelitis), zánět mozku (encephalitis), mozkové nádory (tumor cerebri), mozkové příhody (ictus apoplecticus cerebri), mozkové embolie (embolia cerebri), traumatické obrny.
5. Centrální obrny při zasažení míchy – rozštěp páteře (spina bifida), rozštěp páteře a míšních plen (meningokéla), rozštěp páteře, plen a míchy (meningomyelokela), úrazy páteře s následným poraněním míchy.
6. Mozková obrna, etiologie, formy MO, vliv na psychický vývoj.
7. Diparéza (diparetický vývoj, reflexy v 6ti měsících, fixovaná diparéza, terapie, prognóza, školní podpora).
8. Hemiparéza (rozvoj hemiparézy, reflexní zvláštnosti, fixovaná hemiparéza, poškození dominance motoriky ruky, asymetrie hemisfér a řeč, držení těla a chůze, rozdvojené vnímání, narušené sebevědomí a rozvoj osobnosti, terapie, prognóza, školní podpora).
9. Kvadruparéza (rozvoj kvadruparézy, reflexní odpovědi typické pro šestiměsíční dítě s kvadruparézou, fixovaná kvadruparéza, význam narušeného vnímání, terapie a prognóza, školní podpora).
10. Symptomatické poruchy řeči u dětí s MO, pedagogická podpora, Deformace, klasifikace, charakteristika jednotlivých druhů.
11. Perthesova choroba, etiologie, důsledky, léčba, pedagogická podpora.
12. Progresivní svalová dystrofie (myopatie), Spinální svalová atrofie, etiologie, průběh onemocnění, důsledky, léčba, pedagogická podpora.
13. Charakteristika chronických onemocnění (alergie, astma), specifika přístupů ve školách.
14. Epileptický syndrom, specifika přístupů, vliv na školní vzdělávání, školský systém vzdělávání jedinců s tělesným postižením.
15. Integrace žáků s tělesným postižením do běžných typů škol-legislativa, podmínky, struktura IVP. Poradenské služby v ČR (poradenští pracovníci na školách, SPC, PPP, NÚV: IPPP, NÚOV, VÚP, legislativa). SPC pro tělesně postižené (organizace, význam, zaměření činností).
16. Raná péče u dětí s vývojovými poruchami (cíle a význam, organizace, legislativa). Specifika práce u dětí s tělesným postižením v předškolním vzdělávání. Posuzování školní zralosti u dětí s hybným postižením.
17. Lateralita – diagnostika, zřetel k žákům s tělesným postižením, zvláštnosti u amputací, deformací a hemiparéz.
18. Specifika vzdělávání v základních školách pro žáky s tělesným postižením (pracovní prostředí, kompenzační a didaktické pomůcky, speciální formy a metody práce – reedukace, kompenzace, rehabilitace).
19. Somatické, psychické a sociální aspekty tělesného postižení.
20. Speciálně pedagogická diagnostika u žáků s tělesným postižením, hrubé motoriky, jemné motoriky, grafomotoriky a psaní u žáků s tělesným postižením, pedagogická intervence, kresby u žáků s tělesným postižením.
21. Terapie ve speciálně pedagogické péči – úkoly speciálního pedagoga, metody a postupy práce (arteterapie, muzikoterapie, ergoterapie, zooterapie).
22. Léčebná rehabilitace u klientů s poruchou centrálního motoneuronu (Vojtova metoda reflexní terapie, Bobathova metoda).

Účastníci vzdělávacího programu si prohloubí znalosti ze speciální pedagogiky, seznámí se s klasifikací jednotlivých poruch autistického spektra, možnostmi jejich diagnostiky, metodami intervence a zajištěním poradenského servisu pro osoby s PAS. Pozornost bude věnována rovněž možnostem edukace těchto jedinců, sociální podpory a specifikům lékařské péče.

1. Diagnóza autismu, definice, etiologie
2. Problémové oblasti, klasifikace PAS
3. Rodina dítěte s PAS, stresové faktory v rodině dítěte, žáka a studenta s PAS
4. Dětský autismus
5. Atypický autismus
6. Aspergrův syndrom
7. Dětská dezintegrační porucha, jiné pervazivní vývojové poruchy, hyperaktivní porucha sdružená s mentální retardací a stereotypními pohyby, Rettův syndrom
8. Speciálně pedagogická diagnostika dětí a žáků s PAS – screeningové a diagnostické nástroje, psychologické vyšetření, diferenciální diagnostika
9. Speciálně pedagogická diagnostika dětí a žáků s PAS – screeningové a diagnostické nástroje, psychologické vyšetření, diferenciální diagnostika (dokončení tématu)
10. Péče o osoby s PAS a jejich edukace
11. Speciálně pedagogická intervence u dětí a žáků s PAS – metody intervence
12. Speciálně pedagogická intervence u dětí a žáků s PAS – metody intervence (dokončení tématu)
13. Zajištění poradenského servisu – školské poradenské zařízení (speciálně pedagogické centrum), školní poradenské pracoviště (výchovný poradce, školní psycholog, školní speciální pedagog)
14. Specifika lékařské péče o osoby s PAS a možnosti sociální podpory

Cílem předmětu je získat přehled o jednotlivých stupních podpůrných opatření a jejich oblastech, pochopit role jednotlivých osob v systému poradenských služeb a být schopen sestavit individuální vzdělávací plán pro dítě, žáka či studenta. Pozornost bude rovněž věnována právnímu ukotvení podpůrných opatření a IVP.

1. Legislativní ukotvení podpůrných opatření a IVP
2. Stanovení podpůrných opatření, cílová skupina jedinců, pro které jsou podpůrná opatření určena
3. Charakteristika 1. stupně podpory
4. Charakteristika 2. stupně podpory
5. Katalog podpůrných opatření – oblasti podpůrných opatření
6. Katalog podpůrných opatření – oblasti podpůrných opatření (pokračování tématu)
7. Katalog podpůrných opatření – oblasti podpůrných opatření (dokončení tématu)
8. Příprava dítěte na roli žáka, role rodiče žáka se SVP
9. Role ředitele školy, třídního učitele, dalších vyučujících, výchovného poradce a asistenta pedagoga při vzdělávání žáka se SVP
10. Role ředitele školy, třídního učitele, dalších vyučujících, výchovného poradce a asistenta pedagoga při vzdělávání žáka se SVP (dokončení tématu)
11. Plán pedagogické podpory
12. Individuální vzdělávací plán
13. Individuální vzdělávací plán (dokončení tématu)
14. Odborná terminologie, odborná literatura

Cílem předmětu je seznámit účastníky vzdělávacího programu s relativně nově vznikajícím druhem terapie používající umění a sebevyjádření člověka. Účastníci se seznámí se základními expresivními terapiemi, které jsou vhodné pro vzdělávání dětí s problémovým chováním (arteterapie, dramaterapie, muzikoterapie, pohybová terapie). Jedná se o terapie se zapojením umění a uměleckých směrů.

1. Terapie ve speciální pedagogice
2. Ergoterapie – definice, cíle, předmět
3. Arteterapie – definice, metody a cíle
4. Vývoj arteterapie ve světě a v ČR
5. Dramaterapie a teatroterapie – definice, metody a cíle a poetoterapie
6. Vývoj dramaterapie a teatroterapie ve světě a v ČR
7. Muzikoterapie – definice, metody a cíle
8. Vývoj muzikoterapie ve světě a v ČR
9. Taneční a pohybová terapie – definice, cíle, předmět
10. Vývoj taneční a pohybové terapie ve světě a v ČR

Účastníci vzdělávacího programu jsou seznámeni s významem a cílem zpracování závěrečné práce, jsou vedeni k samostatnému zpracování zadaného tématu, třídění nasbíraných dat a jejich následnému vyhodnocení. Pedagog průběžně konzultuje zpracování dat s účastníky vzdělávacího programu, ti průběžně odevzdávají dílčí plnění a zapracovávají připomínky vedoucího práce.

1. Závěrečná práce jako projekt, obsahové a formální náležitosti závěrečné práce
2. Shromažďování, třídění a vyhodnocení nasbíraných dat

Předmět Seminář k absolventské práci II navazuje na předmět Seminář k absolventské práci I, kde účastníci vzdělávacího programu samostatně zpracovávají zvolené téma vztahující se k vzdělávacímu programu, hodnotí závěry a intenzivně pracují s odbornou literaturou. S pedagogem jsou průběžně konzultovány dílčí části závěrečné práce, účastníci připravují závěrečnou prezentaci své práce.

1. Výzkumná činnost v pedagogické praxi
2. Prezentace závěrečné práce

Cílem praxe účastníků vzdělávacího programu je aplikovat teoretické znalosti nabyté během studia v přímém kontaktu s dětmi, žáky či studenty potřebné pro výkon funkce speciálního pedagoga a rozvoj schopností analyzovat vlastní speciálně pedagogickou činnost.